Postup při adaptaci dítěte na pobyt v dětské skupině Tosárka
Adaptačním obdobím rozumíme období nástupu dítěte do institucionálního zařízení (v našem případě dětské skupiny), v rámci něhož se dítě seznamuje s fungováním zařízení, jeho prostředím a osvojuje si základní pravidla. Zároveň si také zvyká na odloučení od rodiče. Dostává se na novou úroveň socializačního procesu, který již není vázán pouze na rodinu, srovnává se s faktem, že většina pozornosti okolí ji není zaměřena na něj. Toto období může trvat u dětí různě dlouho, obecně se uvádí doba mezi cca 4 týdny a 3 měsíci, jeho trvání je závislé na osobnostních faktorech dítěte, rodičovském přístupu i přístupu pečujících osob. Žádoucím výsledkem období je pak adaptace dítěte na zařízení projevující se tím, že dítě zvládá pobyt v dětské skupin bez velkých emocionálních výkyvů a uspokojivě zde rozvíjí své schopnosti a dovednosti. Odloučení od rodičů není po dokončení adaptace dennodenním stresorem, dítě
chápe, že pobyt v dětské skupin je časově omezen a rodiče si jej vždy vyzvednou.
Zásady pro rodiče aneb jak na snadnější adaptaci dítěte v dětské skupině:
1. Jistá míra obav, strachu je u dítěte zcela v pořádku a svědčí to o jeho dostatečném naplňování jeho potřeb ze strany rodičů a také citové vazby k nim.
2. Na nástupu dítěte do dětské skupiny pracujme s dostatečným časovým předstihem ještě před samotným zahájením docházky. S dítětem si povídáme o dětské skupině, o tom, jak to v ní chodí apod. (pokud je to možné, můžete spolu nějakou dětskou skupinu navštívit). Vždy ujišťujeme dítě, že si pro něj opět přijdeme.
3. I rodiče se potřebují na tuto změnu dostatečně připravit a své rozhodnutí vnímat jako správné. Pokud si je rodič nejistý, nedůvěřuje personálu, dítě to z něj vycítí, a může se třeba bát jít do školky (maminka má strach, tak já taky), a tyto pocity určitě u dítěte nechceme vyvolat.
4. Adaptace dítěte je individuální proces, každé dít si může zvykat různou dobu, překonávat různé počáteční potíže. Důležité je také pracovat s tím, že adaptační období může trvat 1 až 3 měsíce, a to při pravidelném docházení dítěte do skupiny (tzn. pokud dít dochází do dětské skupin například pouze 2x v týdnu, a do toho je každý druh týden nemocné, adaptační proces se prodlužuje), neměli bychom tudíž dělat předčasné závěry a možné adaptační problémy porovnávat se zkušenostmi jiných rodičů.
5. Je důležité vnímat změny v chování dítěte, komunikovat s dít tem, ne každé dít reaguje na odloučení a stres pláčem. Další projevy v adaptačním procesu mohou být nechutenství, změny v komunikační potřebě, uzavření se do sebe, strhávání pozornosti na sebe. Vše je nutné konzultovat s pečujícím personálem, aby mohl dít ti tu správnou oporu a ulehčit proces adaptace.
6. Základem zvládnutí adaptačního období je intenzivní komunikace rodiny a pracovník dětské skupiny, zpětná vazba a hledání individuálních řešení.
Shrnutí postupů, které mohou adaptaci usnadnit:
1. Postupné si zvykání na nové prostředí, nejprve za přítomnosti rodiče.
2. Přívětivé, ale neprodlužované loučení.
3. Jasně nastavené a strukturované denní režimy skupiny, které se opakují a umožňují dítěti vytvořit si tzv. rutiny.
4. Povídání si s dít tem o tom, co v dětské skupin dělalo, jaké to pro něj bylo, apod. Pečující osoba může seznámit rodiče s denním programem při předávání.
5. Pravidelnost docházky v dohodnuté dny, výjimky dělat jen z opravdu zásadních důvodů.
6. Možnost vzít si s sebou oblíbenou hračku, která navodí pocit bezpečí.
7. Respektování individuálního procesu adaptace, trpělivost a citlivost. Neporovnávat s druhými dětmi, každé dít je jedinečné.
8. Aktivní spolupráce a důvěra v personál dětské skupiny.
9. Aktivní komunikace personálu s dětmi i v období, kdy ještě samy produkují řeč jen minimálně
(popisujeme prováděné aktivity, využíváme vizualizačních prvků a prvků neverbální komunikace).
Závěr
Hlavním cílem je, aby se dít cítilo ve skupině bezpečně , aby se cítilo přijímané a aby pochopilo a přijalo denní režim zařízení. Není třeba se znepokojovat drobnými překážkami v adaptačním procesu (nemoc dítěte, obtíže při loučení s rodiči), jde spíše o to, snažit se je konstruktivně řešit. Věřte, že v naší skupince nám jde především o to, aby si u nás dítě budovalo zdravé sebevědomí, cítilo se důležitě, významně, jedinečně , rozvíjelo se dle svých zájmů, a odcházelo a přicházelo s úsměvem na rtech. Respektujeme jedinečnost každého dítěte. Na způsobu adaptace se proto vždy domlouváme společně s rodičem dítěte ještě před nástupem dítěte do DS a nastavujeme proces tak, aby co nejvíce vyhovoval dítěti a jeho potřebám. V prvních 2 týdnech může rodič své dítě doprovázet do DS a účastnit se společně s ním harmonogramu dne. Od začátku 3. týdne již začínáme společně s rodiči pracovat na osamostatňování dítěte a postupně prodlužujeme čas, který dítě tráví samostatně v kolektivu dětské skupiny.
